stRUčnÁ HistóRie

Prvopočátky tohoto vrchlabského (dnes již vrchlabsko-hrabačovského) uskupení sahají až do minulého století, ba co více, dokonce tisíciletí. Jednoho podzimního listopadového odpoledne l.p. 1999, se ve Vrchlabí, v Krkonošské ulici, konkrétně v hašišáckém, dnes již bohužel zrušeném klubu EXYL, zcela náhodně potkali Petr Cejnar, Alan Vejr a Libor Dušek. Tito tři chlapíci se znali už z dřívějška a vzájemně o sobě věděli, že hrají na bicí, kytaru a baskytaru. Toho dne společně vypili pár piv a dohodli se, že si půjdou druhý den zahrát.

Když se druhý den sešel prazáklad CÉMURU, vše nasvědčovalo tomu, že trojice setkání zopakuje. Během následujícího týdne byly položeny základy k prvním písničkám, ale stále scházel jeden důležitý faktor- hlas. Symbolického dne 17. listopadu přivedl Cejnoch do zkušebny Ondřeje Horáka , který se chopil mikrofonu a ku společnému nadšení všech přítomných bylo rozhodnuto že založíme kapelu. Po pár zkouškách se Ondrovi zdálo, že je na zpěv sám, tak přivedl Lenku Růžičkovou a s ní další oživení v podobě ženského hlasu. V lednu přibyla druhá dívka, Jana Tůmová, hrající na altový saxofon. Dech dokreslil celkový výraz a muzika se stala barevnější.

Dalším přírůstkem do kapely je altsaxofonista Milan Lukeš z nedalekého Hrabačova. S CÉMUREM začal hrát v zimě 2000-2001, na jaře skupinu bohužel opouští Jana, což hluboce zamrzelo zvláště pány, a na postu dechaře se ocitá on sám. Ku všeobecné nelibosti celého zbytku seskupení na podzim odchází i zpěvačka Léňa a z CÉMURŠÁMUR se stává banda zastoupená pouze mužskou částí muzikantstva.

V srpnu 2003 natáčí soubor v Hradeckém studiu Music Hell své první půlhodinové CD. V létě 2004 odchází z kapely Alan, kterého nahrazuje Aleš Vejnar. Nikdo netušil, že za dva měsíce Alan náhle odejde definitivně...Na pódiu čas od času probíhá ,,zdivadelnění" skladeb, na kterém se podíleli či stále podílejí kamarádi Lín, Radímek a magický surrealista Lumír Majzlík.

S Alešem, coby jediným ,,oficielně vzdělaným muzikantem" přichází do CÉMURU čerstvá míza. V říjnu 2005 se Kerkonošáci odebéřou do pražských hudebních studiíí natočit nový repertoár. Dlouhohrající deska spatří světlo světa koncem února 2006. V dubnu je CD za přítomnosti řady speciálních hostí (mj. Vráťa ze Sklípku po letech oprášil pozoun) slavnostně „polívkově“ pokřtěno Jakubem „Véčkem“ Vejnarem a Lubošem „Lumírem“ Majzlíkem.

Posléze se soubor rozšiřuje o „dechovou sektu“ (Markéta, Zuzka a Tomáš) se kterou následně koncertuje, upravuje skladby starší a postupně připravuje a představuje repertoár nový, jehož nahrávání se plánuje na přelom léta a podzimu 2007.

Druhé dítě CÉMURů "Žabokrk" je pokřtěno v březnu 2008 výtvarníkem Stanislavem Divišem, frontmanem legendárních Krásných nových strojů, kteří také na křest přijali pozvání. Posledním přírůstkem je trumpetista Honza Vlačiha, s nímž po zbytek roku i v roce 2009 soubor tvoří nové věci a neúnavně koncertuje v rámci ČR.

Nový materiál "...Japabyne!" vyšel 19. 11. 2010 ve formátu CDdigipack a LP! Práce na albu „...Japabyne!“ započaly „na apríla“ a vyvrcholily v polovině října roku 2010. Pro nahrávání, mix i mastering bylo zvoleno pražské studio Faust records (např. Killing Joke, Kava Kava, Visací zámek…), zvukovou režii obstaral Derek Saxenmayer, produkce se ujal kytarista kapely Aleš Vejnar. Na obalu se podíleli výtvarník Jan Salvet, Fotografka Yvetta Stránská a grafik Petr Kutáček. Křest alba proběhl dvakrát: poprvé ve Vrchlabí, v KD Střelnice 20. 11., kde se kmotrovství ujali Mirek Wanek z Už Jsme Doma a Petr Váša z Těch Syčáků a podruhé 23. 11. v pražském klubu Vagón pokřtil nosiče Richard Mader alias Faust. V různých klubech-v rámci celé ČR i Slovenska, na ostatních akcích a festivalech (Trutnov open air, Litoměřický kořen, Čtverec...) soubor odehrál v průběhu takřka deseti let více než 200 koncertů, přičemž s kapelami Kava Kava (UK), Krásné nové stroje, Už Jsme Doma, Extempore atd. navázal přátelské kolegiální styky. V současnosti se kapela věnuje koncertování a pracuje na novém albu.

Kapela se nadále soustředí výhradně na zcela původní, tedy autorskou tvorbu hudební i textovou. Pravda, čas od času je zhudebněna báseň např. polozapomenutého velikána T. R. Fielda. Soubor nabízí obecenstvu všech věkových kategorií, rozličného vyznání, ba i politického přesvědčení, barevné decibely, ve kterých pozorný a bystrý posluchač vystopuje prvky maloměstského swingu, (nejen) krkonošského folklóru, ale i deathmetalu s lidskou tváří…Neoddělitelný od složky hudební a textové je též hluboký zážitek vizuální. Vše je prezentováno s patřičným nadhledem a (sebe)ironickým humorem, kapele toliko vlastním, který ale zároveň poskytuje dostatečný prostor pro zamyšlení. Vrchlabský minibigband CÉMURŠÁMUR ve své tvorbě zbavuje tzv. "alternativní" hudbu přílišné vážnosti. Pro finální výraz souboru je důležitý (sebe)ironický humor, který se projevuje jak v textech, tak v hudebních aranžích. "Nesnažíme se lidem sdělovat nějaká moudra, prostě se jen bavíme a potěší nás, když se naši posluchači pobaví taky. Občas i tuze rádi okolí mírně postrašíme". Během více než desetileté aktivní koncertní činnosti (více než 200 koncertů) CÉMURÁCI řádí převážně ve východních Čechách, ale čím dál častěji zahlcují svými barevnými decibely i posluchače v rámci celých Čech a Moravy i Slovenska.

[zpět]